Jestli tým nemá v něčem problém, pak je to motivace

Typ správy:  internetový článok

Zdroj správy:  Radek Krpac, CVF

Správa o:  Peter

Jestli tým nemá v něčem problém, pak je to motivace, říká vítězný trenér Ostravy Zdeněk Šmejkal

Trenéra mistrovské Ostravy Zdeňka Šmejkala není třeba představovat. Tvrdý, nekompromisní, kritický a přesto vždy vstřícný, věcný a skromný. Muž na pravém místě, dokázal Ostravu dovést z pátého místa v základní části na extraligový Olymp. To zasluhuje respekt a uznání.

Pane Šmejkale, jak jste poslední utkání prožíval Vy a kdy jste začal věřit v titul?
Určitě jsem byl během utkání nervózní, to by bylo špatně, kdyby tomu tak nebylo. V zisk titulu jsem prakticky nemohl věřit až do konce utkání, protože jsme věděli, že se Jihostroj, který v pátém utkání doma zahrál nejlépe a nejvíce bojoval, se nevzdá ani v poslední chvíli. To se také v tom posledním utkání projevilo, vedli jsme 2:0 a vlastními chybami jsme si cestu za titulem zkomplikovali. Štěstí se však k nám otočilo čelem v koncovce tie breaku.

Jak velkou roli sehrálo v cestě za titulem ostravské publikum?
Ostravské publikum sehrálo v cestě za titulem zásadní roli v celém play off. Pokud budu počítat do sestavy i libero, tak to byl bez nadsázky náš osmý hráč. To nadšení a jásot a hluk gradovaly s každým vítězstvím, s každým vítězstvím přicházelo více lidí, ti nám fandili a drželi palce až do posledního míče a zásadně ovlivnili vývoj v celé sérii, protože doma jsme neprohráli jediné utkání play off.

Trička pro mistra ligy jste měli připravené již v Českých Budějovicích?
Musím se upřímně přiznat, že trička jsem viděl až u nás a všichni věděli, že mi je nesmí ukázat, protože já bych se velmi zlobil. Nemám to to rád, takže já jsem o tričkách nic nevěděl.

Shodneme se na tom, že jste týmem pro play off? Vždyť na cestě za titulem jste vyřadili tři týmy, které byly po základní části extraligy v tabulce výše než vy…
Myslím si, že ano, protože jsme tu naši hru načasovali ze všech týmů nejlépe. My jsme již do sezóny šli s tím, že trochu obětujeme výsledek v základní části na úkor tvrdé práce na kondici a na hře samotné a že budeme usilovat o výsledek až v play off. Vyšlo nám to nad očekávání, myslím si, že velkou roli sehrálo to, že to ti kluci tak chtěli, že se s tím ztotožnili a vzali to za své.

Dá se to systematicky načasovat? Máte recept na úspěch v play off?
V oblasti kondice spolupracujeme s Dr. Vavákem, s kterým mám jen ty nejlepší zkušenosti. S ním jsem se dohodl, že celou kondiční přípravu zintenzivníme v březnu a dubnu a ono to vyšlo. Nevymiňuji si právo vypracovat kondiční přípravu pro dvanáct hráčů, i když vím, že by se to nějakým způsobem vypracovat dalo. Tvrdím, že trenér by měl pracovat v hale, vymýšlet taktiku na soupeře a posunovat hru týmu dál a na kondici by měl být také trenér a tak by to mělo fungovat u všech týmů. Když se věnuje jedna osoba všemu, nedělá nic pořádně.

Tým oslabily před sezónou odchody některých opor, titul se od vás rozhodně neočekával. Jak je možné, že jste i přes tato oslabení přivedl tým ještě výše než v minulé sezóně?
Ten tým sice oslabil z pohledu volejbalové kvality, ale jak se ukázalo, tak to není rozhodující měřítko. Důležité je, jestli se hráči podvolí tomu režimu a cíli. Myslím si, že největší silou tohoto týmu bylo, že jasně věděl, čeho chce dosáhnout. I když přinášeli často oběti v podobě častého a těžkého trénování, ale vzali si to za své a necouvli ani o píď. Samozřejmě, že se v týmu vyprofilovali hráči, kteří se stali osobnostmi týmu. Musím pochválit Ríšu Maulera, který v mladém věku skočil do role kapitána družstva a musel se vypořádat s vlastním výkonem. Určitě by to byli Honza Václavík a Zdeněk Haník a také Peter Michalovič, který se na dva měsíce dokázal dát zdravotně do pořádku a stal se naší hlavní zbraní. My jsme to na něm postavili, on to chtěl také, takže jsem rád, že se to podařilo.

Za nedlouho se bude volit nejlepší volejbalista roku. Komu byste dal hlas v kategorii nejlepší volejbalista extraligy? Byl by to Peter Michalovič?
Byl by to jednoznačně Peter Michalovič. Dokázal celý měsíc táhnout tým až k zisku titulu, přesto nechci říci, že titul získal on, ale každý hráč měl v týmu svou roli, každý se s ní ztotožnil a jeden bez druhého by nemohl být. V kategorii nejlepšího volejbalistu bych však volil Petera.

Jaké byly oslavy titulu?
Vzhledem k tomu, že zápas začal velmi pozdě a skončil až v tie breaku, tak slíbená oslava ve Stodolní začala až po půlnoci. Oslava byla spontánní, kluci to rozjeli a já jsem za to rád, protože si to zasloužili. Oslavy trvaly zřejmě až do rána, já jsem se tam s Tomášem Zedníkem krátce objevil, abych kluky pozdravil. Dali jsme si s nimi dvě piva a odešli jsme. Já na oslavy příliš nejsem, ale dal jsem si vítězný doutník a vzhledem k tomu, že jsem od třetí třídy základní školy nekouřil, tak mně to stačilo. Tak to byla moje vítězná oslava.

Jak dlouho budete potřebovat odpočívat po tak náročné sezóně? Nebude týmu chybět motivace po překvapivém zisku titulu?
Ne motivace určitě nebude chybět. Jestli ten tým nemá s něčím problém, tak to je s motivací. Jsou mladí a chtějí. Já nebudu mít moc času nabrat sil, protože se blíží výcvikové tábory s reprezentací, ale je to jiná práce, na kterou se těším. Mám týden na to, abych zmobilizoval síly, týden budu trávit se svými nejbližšími a pak to začne znovu. Kluci mají týden volno, budou chodit do posilovny, hrát doplňkové sporty a k volejbalovým činnostem přejdeme opět později.

Komu byste věnoval zlatou medaili z extraligy? Kdo má z Vašeho pohledu největší podíl na Vašem úspěchu?
Titul bych nejraději věnoval člověku, který již práci na titulu nic obětovat nemusel, a to mé mamince, která je již po smrti. Ta mě vždy držela nad vodou, i když jsem chtěl s volejbalem praštit. Mým rodičům vděčím za to, že mě k volejbalu přivedli a že jsem mohl prožít ty krásné chvíle. Dále pak samozřejmě mé současné rodině, která svého tátu vidí velmi zřídka, ale to je úděl každého trenéra.

Děkuji za příjemný rozhovor a ještě jednou gratuluji

Radek Krpač